Mnoho lidí v dnešní době touží po nějakém krásném automobilu. A to bych nebyla já, ani abych já nechtěla mít nějaký krásný automobil. Jenomže když na to člověk nemá peníze a bude potřebovat třeba leasing a nebo nějaký úvěr či půjčku na automobil, tak se bohužel nedá rozhodně nic dělat. A já, když jsem si v jednadvaceti letech udělala řidičské oprávnění, tak jsem byla opravdu v sedmém nebi. Byla jsem štěstím bez sebe. Opravdu jsem si přála, abych měla nějaký automobil, jenomže jsem stále neměla dostatek financí, abych si třeba mohla složit nějakou akontaci a tak podobně. Zrovna jsem měla takový leasing, kde po mně chtěli nějakou akontaci.
Bohužel jsem neměla ani deset procent ani dvacet procent akontace. Byla jsem z toho opravdu hodně nešťastná, takže to nakonec dopadlo tak, že abych měla automobil, chtěla jsem si vzít nějakou menší půjčku, abych měla na akontaci, abych měla na akontaci, aby mi potom dali nějaký leasing a nebo podobně. Svým rodičům už jsem říkala, že bych si od nich chtěla půjčit. Třeba pětapadesát tisíc korun. Jenomže rodiče mi řekli, že když mám takhle čerstvý řidičský průkaz, že prý vůbec nemám si kupovat drahé auto, jenomže já si myslím, že když si koupím nějaké levné auto, nějaký vrak a nebo pojistnou popelnici.
Jak tomu říká můj bratr, tak třeba v tom budu bourat, že se mi to třeba po cestě rozbije. Nebo mi třeba po cestě někde praskne guma a nebo se rozbije kolo a budu mít po srandě. Jenomže moji rodiče tohle vůbec nechápou a mým rodičům jsem tohle vůbec nemohla rozmluvit ani domluvit. Byla jsem z toho nešťastná. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si ke svému zaměstnání ještě vzala brigádu, abych potom měla peníze na akontaci, abych potom také dostala nějaký leasing, světe div se, během roka a půl jsem tohle všechno měla schválené a hotové. Byla jsem opravdu hodně šťastná.
